Klingerit - doba azbestová

Klingerit je komerční název těsnicího materiálu rakouské společnosti Klinger, který si patentoval její zakladatel Richard Klinger již v roce 1898. Tento své doby unikátní těsnicí materiál získal specifické vlastnosti využitím azbestových vláken chryzotil (tzv. bílý azbest). Azbest je vysoce tepelně i chemicky odolný, přičemž Klingerit ho obsahoval 70 – 90 %. Díky tomu mohl fungovat jako universální těsnicí materiál se širokým spektrem použití.

Jeho distribuce je však dnes v Evropské unii zakázána s ohledem na zdravotní škodlivost azbestu. Klingerit byl tak nahrazen jinými materiály jako jsou například naše:

• Grafitové desky POWERgraf
• Vláknitopryžové desky POWERgasket
• Teflonové desky POWERflon

Složení těsnicích desek

Oproti klingeritu mají dnešní bezazsbetové desky rozdílné složení, ve kterém je větší poměr pojiv. Jako pojiva se využívají zejména elastomery (SBR, NBR,…), které mají samy o sobě nižší teplotní odolnost končící přibližně u 150 °C.

Nebezpečí azbestu

Problémem azbestu jsou jeho dlouhá a tenká vlákna, která jsou tak malá, že jsou pouhým okem neviditelná a zároveň nemají žádný zápach. Při vdechnutí se vlákna dostávají hluboko do plic, kde se nerozkládají, ale dlouhodobě usazují. Postupem času částice azbestu v těle vyvolají reakci, která se může projevit azbestózou (zjizvení plic) nebo rakovinou plic.

Zákaz azbestu

Před nebezpečím azbestových materiálů poprvé varovala v roce 1898 britská inspektorka Lucy Dean, která upozornila na nemoci dýchacího ústrojí a plic u dělníků, kteří byli azbestu denně vystaveni. Její varování byla však zpočátku bagatelizována. V Evropské unii byl azbest poprvé zakázán až v roce 1991, a to pouze 5 z 6 jeho typů. Právě chryzotil využitý v Klingeritu zakázán nebyl, ale pouze regulován. Rozšíření zákazu o chryzotil přišlo v roce 1999 dodatkem ke směrnici 76/769/EEC o nebezpečných látkách.

Nahrazení Klingeritu

Klingerit je dnes  nahrazen jinými těsnicími materiály jako je grafit, vláknitopryžové materiály, nebo teflon. Vhodný materiál se volí na základě parametrů aplikace, jako je teplota, tlak a médium. Nejuniverzálnějším materiálem je dnes grafit, který má největší teplotní rozsah použití a dokonce Klingerit rozsahem použitelných parametrů překonává.

Montáž Klingeritu a nových materiálů

Těsnění z Klingeritu bylo jednouché na montáž. Přírubový spoj stačilo odbouchat na „krev“. Materiály, které jej nahradily, vyžadují jiný přístup k montáži. Z těchto důvodů vynikl i požadavek na školení montérů přírubových spojů podle EN 1591-4, kde se o těchto postupech hovoří.